Vývařovna: ITOŠKA NA VÝCHOD OD PRAHY

Pár veselých historek a našich poznatků a tipů z Budapešti.

UNICUM ZWAK

Jako milovnice Becherovky jsem musela ochutnat národní bylinnou, Unicum. Cituju Wikipedii:

Likér vznikl v Budapešti jako lék pro císaře Josefa II. Recept vymyslel lékař Joseph Zwack roku 1790. Legenda praví, že název vymyslel sám císař, když po požití nápoje zvolal: To je unicum!

No, musím císaři dát za pravdu a parafrázovat ho. Unicum to je, jako když smícháte jégra a myslivce a zakápnete KV14. Pořád nic? No, není to dobrý. Bohužel. Nicméně statečně jsem dala velkýho panáka, potřebovala jsem digestiv jako sůl, protože ve mě právě bojoval cibulovej langoš s oreo-cheescake-shakem. Nebyla to hezká bitva a fakt je, že Unicum jako biologická zbraň žaludečního hromadného ničení se ukázala velice účinnou. A taky to má příjemnou ampulku, evokuje velmi středověký všelék nebo kouzelný léčivý nápoj z fantasy gamesy. Což mi připomíná- co se stalo s likérem Magistra Kellyho?

Na druhou stranu je třeba vypíchnout, že v každým podniku, který jsme navštívily měly na baru Becherovku. Obvykle v klubech nebo barech stála (jako všechny likéry) kolem 800 HUF (stejná relace jako Unicum), ale třeba ve sportbaru u autobusáku stála 420. How cool is that?

Navíc nás bavilo pozorovat barmanské reakce na naší objednávku. Jako největší důchodkyně (potom, co se nás u vstupu ptali na občanky, jestli 18 už bylo) jsem se cítila v klubu Toldi (přes den kino, večer klub) kde jsme zandaly kombo Becherovka - Unicum. Barman se potutelně usmíval. Becherovka překonává i jazykové rozdíly. A věřte mi, že s maďarštinou to je sakra husarskej kousek.

LANGOŠ

Národní poklad. Státní zlato. Pizza evropskýho východu. Blahoslavený ten, kdož to kynutý těsto hodil poprvý do rozpálenýho tuku. Za tohle bych naše evropský hodnoty taky bránila (pozor, vtip).

Fakt je ten, že jsme měly langoše dvakrát: v turistický hospodě na trafouši a u hladovýho okna ve tři ráno. Pozor, překvapení (teda jak pro koho, že), ale ten ze stánku na levnou mastnou krásu na plný čáře vyhrál. Klasická varianta (tedy lehce potřený česnekem, smetanou a masivně posypaný sýrem) stála téměř všude mezi 500-600 HUFy. V noci v tepající Budapešti je krásný se potkat nad umaštěným papírem s langošem, tak jako v Praze u smažáku v housce. Pár panáků a piv a rande u stánku je jasný. Opět oceňuju třídní bonding, kdy se potká dámička a vylepanej šulin ze sportbaru s bandou vyřvaných italů (a dvou češek vrnících blahem z toho neuvěřitelnýho gastro zážitku).

TROŠKU ITOŠKU, PROSÍM (NEBO RADŠI NE)

Daniela jakožto svého času budapešťská studentka doporučila na italský jídlo bistro při italským institutu. Mimochodem, Budapešť je plná nejrůznějších bister, fastfoodů, restaurací, bufetů a streetfoodu, takže je tu možnost ochutnat kdejakou světovou kuchyni v nejrůznějších podobách, kvalitě a cenových relacích. Vydaly jsme se k institutu dvakrát, ale pokaždý odešly s prázdnou, protože měli zavřeno. Docela škoda. Napodruhý už jsme se nechtěly klopýtat dál než do kavárny, která byla přímo vedle, jmenovala se Cafe Torino a působila jako vcelku dobrá náhrada s decentním jídelním lístkem. Bohužel asi neměli svůj den. Kavárna byla malá a nejspíše rodinná obsluha absolutně nestíhala, ale na druhou stranu ani nevypadala, že by jí to jakkoli vadilo. Já si dala klasický těstoviny puttanesca, který chutnaly jak jsme byla zvyklá, když jsme si vařily na studentským bytě v Itálii, lehčí podprůměr. Ale Danieliny lasagne (to je opravdová italská zkouška a risk, co si budeme povídat), byly tragickou kapitolou v dějinách lasagní, myslím, že i Garfield by to radši přešel taktickým mlčením. Ještě, že ten AperolSpritz se povedl, každopádně, nedoporučujeme.

CUKR JE KOKAIN CHUDÝCH

To sice je, ale občas i za kvalitní cukrovou šlehu utratíte jak za kolumbijskej koks (pokud není v banánech z Lidlu). Ale koho to zajímá? Žijeme jen jednou, ať to sviští, ať to najíždí- znáte cukrovej rauš? Já už jo, po návštěvě budapešťskýho Sugaru hodně. Život je rauš. Koukáte do vitrínky a nemůžete se rozhodout jestli chcete spíš sníst třpytivýho jednorožce sedícího na azurovým obláčku a duze nebo kosmickou lazerovou pistolku, R2D2 nebo galaxii (přání). Hlavu vám zamotaj ještě fantasticky vypadající dorty pyšnící se přívlastky jako "raw, bio, sugarferee, glutenfree", pak se v amoku usadíte na patýrko, který vypadá jak dětskej pokojíček Lichtenberga, otevřete menu, který vypadá jako komix a už cítíte, že to na vás zase jde. Milkshakes, poháry mléčný rýže, ovocný poháry, zmrzlina, fotky krásných lidí s barevnými vlasy, kteří po sobě patlají barevnou cukrářskou hmotu. Chceš to všechno, včetně toho, že ti drobounká servírka v takřka japonsky působící cute uniformě obarví vlasy na žvýkačkovou řůžovou.

Sympatický mi tady je i to, že ačkoli máte pocit teleportu do Ameriky se vším tím cukrátkovým balastem, komixovými referencemi a jelly beans na váhu a obřími barevnými lízátky, pořád je tu cítit taková ta typicky východoevropská dekadence.

RUIN PUBY

Polorozpadlé paláce v centru Budapešti ve kterých organicky vyrostly místa, o kterých se musí snívat Ondřeji Kobzovi. Prostory na pomezí vybrakovaných a znovuzařízených hospod, barů, klubů. Vnitřní prostory se organicky propojují s venkovním dvorem, najdete tu několik barů, šíša lounge, streetfood i podium, kde hraje kapela. Taky mraky lidí. Nejrůznorodějších typů lidí. My jsme se zastavily v tom asi nejprofléklejším Szimpla Kert. O tomhle specifickém fenoménu si přečtěte více TU.

ITÁLIE VÝCHODU
Noční život bez omezení, kluby, bary, narvaná bistra a večeře i pozdě večer. Lidé, kteří prostě chodí ven. Kluby kde narazíte na víc kluků na parketu než holek (a ne, nebyl to gayklub, vy chytří). z Budapeště dýchá atmosféra univerzitního města, který ovšem nemusí vypadat jako jedna velká trapná erasmus-párty. Dojem dekadence Říma je tu prochnutý ve stěnách starých paláců, které (ač to samotným budapešťanům spíše vadí) většinou neprošly brutálním devadesátkovým faceliftem jako u nás, a lecky vypdají notně zašle, mají o to větší kouzlo. Staré imperium tady na nás mrká ve dne i v zapadlých uličkách kolem menšího nádraží Nyugati, ale taky v noci když kličkuejte mezi hloučky lidí, kteří skoro každý večer žijí venku. Ten pád císařství je ve vzduchu, steně jako v těch sýrových kremrolích z centrální tržnice...

WELCOME TO GLUTEN PARADISE

Maďaři- pekaři. Co pár metrů najdete buď frančízu nějakého pekárenského imperia specializovaného na rozmrazování listovýho těsta (Princess) nebo poctivou pekárnu. Listový těsto everywhere. Prostě všude. Skořicový šneci, kapsy...Další specialitou je nejspíše pokus o rekord v narvání co největšího počtu párku se zelím do trdelníku nebo jiného křekého pečiva. V tom bysme si rozumněli, bych řekla. Já bych si to, s dovolením, dala. Můj maďarský lepkový vrchol pak byla křehká kremrole plněná smetanovým i strouhaným sýrem (na našem Insta). V tu chvíli jsme reálně přemýšlela, jaké asi musí být maďarské prostřeno...

'AKTIVNÍ PENZISTA' JAKO ŽIVOTNÍ STYL

Vzhledem k tomu, že já (narozdíl od moudřejší Daniely) jsem si ještě na stáří šetřit nezačala a obávám se, že to sociální mi taky asi moc nepomůže, je logickým rozhodnutím zažít důchod zamlada. Jsem stejně nejspíš bába uvnitř, založením. Hrozně ráda plavu, ale velice pomalu a s hlavou nad hladinou. Ráda luštím křížovky (od 14 kdy jsem se to naučila v týdenníku Spirit) a chystám se na workshop babiček pletařek z Elpidy. Volba jet do lázní tak byla jasná. A protože mám ráda velkoměsta, Budapešť byla volba ještě jasnější. Město, které leží na termálních pramenech a provozuje aktivní lázeňství (pro pasivní Pakočky) je přesně to, co jsem chtěla od svý dovolený, kterou jsem neměla snad rok. V lázních je důležité dodržovat pitný režim, nechodit na lačno a svačit. Finská sauna není sranda. Víno nemůže nic zkazit (obzvláště tady, fakt je levné a dobré), sváču i víno si klidně doneste svoje, není to vostuda, lokální dědové si sami kromě šachů (ty fotky jsou pravda, není to výmysl z fotobanky vyhajpovanej v Lonely Planet, je to REALITA) nosí v igelitce vínečko a petky s vodou. V lázních Széchenyi /ostatně i v těch dalších) se nachází samozřejmě restaurace a několik snack barů, kde seženete všechno možný od kafe, přes pečivo (OBVIOUSLY) po jablko nebo banán.

GALERIE VESELÝCH OBRÁZKŮ: