ŽIVOTNÍ VÝVAR

Překvapuje mě, kolik lidí, kteří Vývařovnu znají delší dobu, si stále myslí, že jsme blog o vaření. "No a nejste?" většinou následuje. No nejsme. Snad to zase pár lidí nerozhodí, když tenhle příspěvek bude o vývaru...

Před týdnem jsem přestala sledovat Prostřeno. Po konzultaci se svými nejbližšími jsem došla k závěru, že je načase si od zlých lidí dát chvíli voraz. Roky každodenního sledování ve mě ale zanechaly pár výraných zářezů, z čehož jeden je touha uvařit drůběží vývar všem soutěžícím Prostřena (bláhový sen) a vyslechnout si jejich soud. Tolik lamentování nad jedním pokrmem nezažila podle mě žádná mutace kuchařské soutěže a byla bych velmi vděčná, kdyby někdo bud sestřihal video kompilaci všech reakcí na vývar v této soutěži nebo o tom napsal dizertační práci. Současně mě naivní odvaha se do tohoto pořadu přihlásit a znovu (!!!) zkusit uvařit vývar připomíná takovou tu holčičí blbost napsat znovu tu stejnou sms a doufat, že tentokrát odpoví. Neodpoví. ten vývar ostatním taky nebude dobrý...

Podaří se čirý? Přecedíme přes plátno? Stačí jednou? Ne, raději ho přecedíme třikrát. Přidáme rajče, papriku nebo rovnou obojí a navrch i kapku netopýří krve? Pro ten správný šmrnc? Téma kostky přezíravě vynechám. Je málo solený, nedochucený, slabý, žlutý, hustý...co zavářek, knedlů a nudlí na světě existuje! Malé kousky, velké kousky zeleniny...bylinky. Pardon, už to přeháním, vím, ale nemůžu si pomoct. Někdy jsem z toho dokonce dostávala tik do pravého oka. Občas jsem začala i mluvit s televizí.

"já nemusím to zelený tam no..to je jak pro kozu" http://living.iprima.cz/zahrada/rypal-tydne-mira-z-prostreno-dnesni-polevka-je-jak-pro-kozy

Vývar je základ, takhle jsem byla vychovaná. Masový vývar od mojí mámy utvořil od mého dětství v mém hodnotovém vesmíru definici comfort food. Je to pro mě naprostý elixír života. A tahle soutěž mě o něj málem připravila.
Jak to říkají holky v Prostřenu: já nejsem moc polívková. Docela jsem se trápila vymýšlením polévek do meníčka, když jsem byla zaměstnaná jako kuchařka. Zato vývar je jiná kapitola. To je polévka vymykající se obyčejnému škatulkování. Je to něco mezi lékem a šamanským kouzlem. Trochu mi to teď ujíždí do ezoterična (díky kombinaci mého věku a osobního statutu je to ale odpustitelné), vystihuje to ale moje pocity, když myslím na mámy vývar. Ať už slepičí nebo krůtí, výjimečně dělala i hovězí. Vařila ho nejen, když jsem doma stonala, ale vaří ho dodnes, když mám přijet na víkend na návštěvu. Když ještě žila babička, tak se musela všechny zelenina a maso z vývaru nakrájet zvlášt do mističky, protože babi ho měla ráda jen tak bez ničeho. Babi byla taková lišácká, nemusela nikomu nic vysvětlovat, prostě jsme se jí přizpůsobili.
Přes léto na vývar nebylo moc času, ale ted s podzimem je vše jinak. Často jde doslova o život! Ráda bych se s vámi podělila o několik asociací, poznatků i životních moudrostí a tipů:
Vařím zásadně maso se zeleninou dohromady. Dostala jsem od mámy papiňák a po jeho naplnění ho nechám hodinu vařit a potom zcela vychladnout, nejlépe několik hodiny, aby se všechny chutě doladily. Tohle je základ a usilovně na všechny apeluju, aby dali možnost vývaru tzv. dosednout. PROSÍM LIDI, NESPĚCHEJTE NA NĚJ!
Miluju obírat uvařené drůbeží maso. Ať už jde o slepici, krůtu nebo kuřecí skelety. Kdysi jsem chodila s klukem, co se štítil uvařeného kuřecího masa. Wtf?! Nejde jen o tu chut, ale o takovou barbarskou radost z vysávání páteře a okusování chrupavek. MILUJU!
Máma mi zlomyslně několik let po odstěhování se z rodinného hnízda tajila tajemství její polévky, abych jí náhodou nesesadila z trůnu. Chápu ji. Teď je mi ale už znám a jde o špetku sušeného libečku. bez něj to není ono. Pravidelně mi taky ujíždí ruka s novým kořením, ale já mám prostě ráda všechno trochu kořeněnější. NEBOJTE SE TOHO!
Stejně jako šílená máma Míša z Libereckého kraje i já přidávám do papiňáku celou cibuli a min tři stroužky česneku. nevyhazuju ani zbytky od brokolice a jiné zeleniny a nahážu to tam všechno. Mrkev stačí jedna, ale nesmí chybět řapíkatý celer! MŇAM!
Nudle nedělám, ale praktikuju tzv. kapání. Smíchám jedno až dvě vejce s hladkou moukou a nasekanou petrželkou do takové hustější kaše a vykrajuju pak lžičkou kuličky. Nebo to projedu sítem na špecle. Gluten free verze je jen vlít do vývaru samotné rozkvrdlané vejce s bylinkami. Ale jelikož je mi poslední dobou už něják jedno, jestli mi lepek ubere dvě kila na váze, dělám poctivý GLUTEN IN DA HOUSE kapání.
Oproti minulosti si dávám záležet více na masu, kupuju jen Louženský kuře nebo nějakou další FANCY krůtu.
A na Vánoce kapří vývar. Pěkně hlavička, ploutve...není to nic pěknýho, ale TRADICE SE CTÍ, bacha na to.

To je k mojí lásce k vývaru asi všechno. Opakovala bych se. tady trochu z naší instagramové historie na toto téma, abyste viděli, že nekecám a poctivě vyvařuju. Nakonec jsme přeci jen blog o vaření <3