U KOCOURA: FONTOVÁ OLYMPIÁDA A PIVNÍ SÝR

Znáte pražskou zvířecí osu? Od Vola k Hrochovi, Kocour, Tygr a když můžeš, dáš ještě z posledních sil Medvídky a klidně i U Dvou koček. V poslední jmenovaný se prý někdy začátkem osmdesátek, za plíživý normalizace, seznámila moje máma s tátou. Jak jinak, než u piva.

Je tím pádem jasný, že ke Dvěma kočkám mám fakt osobní vztah. Pokaždý zajdu hezky na malý pivo nebo dvě, pokaždý zacláním ve výčepu u pultíku na stojáka, protože jinak je to lokál veskrze turistickej. Mně to nevadí. Mají moc dobrý pivo a ten skvělej obrázek naproti výčepu s výjevem kočky, která "kojí", teda čepuje pivo.

Ke Dvěma kočkám jsem během posledních dvou měsíců přidala další klasiku: U Kocoura. Znala jsem z vyprávění, jistě jsem tam párkrát posvačila pivo v pubertě, ale od tý doby nic. Možná taky díky tomu, že Malá strana se od dob romantizování nerudovejch povídek ve filmech pro pamětníky, od dob Hříšnejch lidí města pražskýho a nejvíc od dob, kdy jsem chodila na základku a odpoledne jsem bývala pečená vařená v Italským kulturním institutu, dost změnila. A tak je to se vším. Proto je skvělý, že původní hospody mají mezi turistickýma kokotinkama typu "pivnice feat. typická italská kuchyně" nebo "trdelník, pivo, burger, wifi" pořád ten autentickej šmrc zakouřenýho pajzlu, přiměřeně přísnýho výčepního nebo svéráznýho štamgastskýho stolu.

U Kocoura není v tomhle výjimkou, naopak. Výčepní nejsou klasicky nerudní tvrďáci, jako je to dobrým zvykem U Vola, naopak, jsou to dobří strejdové, který se nedurděj ani na bandy turistů a ještě stíhají házet pivní frky českýmu osazenstvu.

Zdejší jídelák je fascinující přehlídkou toho nejlepšího, co se urodilo za posledních 15 let ve světě typošky ve slevě. Základní typy písma z Wordu 95 prohnaný veškerýma efektama, který byly tehdy dostupný: kurzíva, tučně, nadpis. Pak přichází na řadu veselé efekty z powerpointu: linkové stínování, stužkový písma a samozřejmě clipart, vkusně, taky v lince.

A mezi orgiema typošky, touhle olympiádou (nebo paralympiádou) grafickýho designu bez nadsázky a protivný ironie se skví poklady ryzího českýho hospodskýho gastro folkloru: utopenci, tlačenky, pivní sýry, nakládaný hermelíny, bramboráky, smažáky a další perličky na dně. A mezi tím vším já. Je Velikonoční neděle a malý černý ještě nikdy nikoho nezabilo, žejo. Jasně, nakonec byly ty malý asi 3 nebo 4, ale to se v doprovodu tlačenky (nakrájený nahrubo a samozřejmě s octem a cibulí) nepočítá.

Vrchol týhle hospodský neděle ovšem patřil humorným scénkám veselýho výčepáka, který nešel pro frk daleko. Navíc jeho repertoár obsahoval široký portfolio skitů: trefování se na koš (odpadkový) přes kvelb zmuchlaným ubrouskem, slovní humor, pivní humor, žerty ála Pivrnec a nakonec vrcholný štyk jak ze silvestrovskýho filmu Bohouš: namíchání pivního sýru v přímým přenosu nevinnýmu páru nic netušících cizinců, kteří si s touhle objednávkou fakt nevěděli rady. Olympiáda hospodský lidskosti, oblastní přebor v hrabalovství. Tak to mám ráda.

Místo úšklebku a shrábnutí dýška jim prostě pan vrchní ukázal a navěky odkryl tajemství týhle český gastronomický míchačky. Třeba na to nezapomenou (a na tvarůžky taky ne, což na druhou stranu není těžký). Já jsem se tetelila a přála jim to. Trdelník versus pivní sýr 0:1. Bohudík.

Hodně ráda zase přijdu ke Kocourovi nechat si očárkovat (v mým případ okřížkovat) lístek s logem kocoura, kterej se vynořuje z půllitru (a já doufám, že je smontovanej v Malování). A znova si dám tlačenku, utopence nebo hermelín. Nebo pořádně mastný bramboráčky? A navrch pár feferonek extra. Proč to neroztočit, když jedna stojí 3 koruny. Nezapomeňte, že jste v podhradí, v Nerudovce, že kolem řádí masový útok trdelníků, matrjošek a pivních vláčků ožralejch stag-party britů...

A víte co? Ani mi tu nijak nevadí, že jsem načichlá kouřem. A ještě měsíc budu. Ráda bych si aspoň lehkou stopu uzenýho kouře, který někde vzadu čpí po cibuli a kroketách, schovala někam pro budoucí generace. Bez zbytečnýho patosu, ale s vědomím, že jedna éra prostě a jednoduše končí. A my jí neumíme schovat do krabičky nebo do skříně, aby jí naše vnučky našly tak, jako já babiččin sváteční kostýmek a sokolský kroj...