DOVOLENÁ: NA VÝCHOD OD VÝCHODU

Člověk má furt pocit, jak je jediněčnej. Že se nikdy nestane součástí nějaký tabulky nebo koláčovýho grafu, že to dělá všechno úplně jinak. Bohužel, od dob volejte řediteli a Železnýho populárních koláčů, jsme součástí nějakých nesmyslných tabulek - sledovanosti, poslechovosti, volebních preferencí, zákaznickýho chování.

Panebože. To zoufalství, když hledáte smysl života a zjistíte, že jste jen bod v nějaký datový analýze? To jste nevěděli? Google je totiž Bůh.

Mně tabulky vždycky sraly. Kdysi na gymplu na hodinách informatiky jsem se sice naučila v Excelu vytvořit funkční vzorec (na vysoký jsem složila i zkoušku z mikro a makro ekonomie s podvojným účetnictvím v italštině - jak? To dodnes sama nechápu, ale když jste v Římě, tak to asi funguje jako zesilovač modliteb nebo co), ale to je všechno pryč.

Vlastně - s těma tabulkama a mýma znalostma praktický informatiky je to fakt zajímavý, vzhledem k tomu, že nám náš mladej profesor spíš většinu času pouštěl první youtube legrační videa ever - takže z informatiky jsem si do života než vzorce a kódování odnesla kulturní základy v podobě Keybord Cat, chlápka, co umí hrát na klavír penisem a hodiny finskýho diska ze sedumdesátek.

Analýza raut: niva vždycky zbyde, první mizí losos.

Mám den před dovolenou, hypnotizuju bufetovej stůl s chlebíčkama (kterej ještě chvíli z falešný slušnosti nechávám ladem) a poslouchám týpky v košili a jejich koláčový grafy o českejch dovolenejch. Moje nejoblíbenější části koláčů jsou ty šadivý místa - "ostatní", "další" a "různé". Moje šedivý zóny, kde se cítím komfortně, jakobych se mohla vylhat z toho, že i já jsem ve finále součástí nějakýho numerickýho celku, že jsem jen číslo v tabulce a promile v grafu.

"Lidi vyhledávají pomocí aplikací například taxislužby..". Jo. Zrovna včera jsem si půl hodiny snažila objednat přes appku taxíka, štval mě život, seděla jsem na nábřeží, dopíjela drink, kouřila jako fabrika a do toho brečela jako Křižíkova fontána. A všechny taxíky obsazený. Tohle asi vystihuje moje chování (nejen) na dovolený. Někdy prostě žádná appka a vyhledávání nepomůže. Analyze this! A dej to do tabulky. Bláznivou ženskou do excelevý tabulky nezavřeš.

"Češi vyhledávají vše související s dovolenou nejčastěji v pondělí v 9 hodi ráno." Překvapivě - všichni totiž víme, že to není nenávist k pondělkům, čím všichni trpíme, ale, že ve skutečnosti nenávidíme kapitalismus. Jakoby ze systému šlo uletět letadlem.

No a kam jedete letos na dovolenou vy? Já jedu do Varů (filmy? Becherovka!). Nejsem na tom o moc líp (hůř), než průměrnej občan ČR, víte, že během posedních 2 let jako destinace, kterou vyhledáváme rapidně trenduje Bratislava? Dovolená na východ od východu, to je nám podobný. Na prvním místě je pak stabilně Vídeň, což je sice rajská zahrada pro všechny středostavovský slovenky (ahoj, Petro Polnišová), ale proč do tak nudnýho města chce hromadně jezdit většina čechů, tomu moc nerozumím, možná, že je to taková ta typická potřeba pokukování po sousedově trávě, která je vždycky zákonitě zelenější. 

A kdo jezdí k nám? Briti, italové slováci a poláci. Nepotřebuju analýzu a koláč, abych tohle pochopila: hezký centrum, hezký holky, levný pivo. Stag parties, italský školní výlety (a puberta ztrávená v Karlových Lázních) jsou prostě turistický stálice. Škoda, že trdelník z centra vytlačil XXL klobásy a smažák v housce teď na Václaváku stojí 60 Kč. 

Dávám si chlebíček a espresso s tonicem (elegantní volba, když chcete už v 9 ráno něco, co působí jako koktejl, ale nechcete bejt úplně za vožralou ženskou). Dávám si další chlebíček. Dávám si pátej. Pak začínám vybírat ze sýrovýho tácu cheddar. Pak uzenej sýr. Dám si i jahody a rybíz. Niva jako vždycky zbývá, nikdo jí nechce. Hele, limonády v korporátních barvách. Začínám se stávat součástí koláče. Velkýho barevnýho koláče. Požířám jako egypstká kobylka caprese. Jsem taky koláč. Pouťovej.