JEŠTĚRKY

foto: Ondřej Konrád

Jana:

Vyjely jsme si na víkend do Liberce. Nebo spíš - byly jsme pozvány. A to je dost důležitý. Fakt, že můžete s holkama nasednout do auta a jet společně do Sudet je bezva. Připadáte si jako Destiny's Child. V Liberci pak teda spíš jako jejich česká odpověď - Black Milk.

Kolo jsme píchly až při slavnostním vjezdu do tohohle krásnýho města. Díky Ředitelství silnic a dálnic jsme vjely na kousek nešikovně daných zátaras v zatáčce obchvatu za kterým už se skrývá chrám devadesátkový zábavy aquapark Babylon. A bylo.

Nahodily jsme signalizační trojúhelník a pět minut se snažily samy sebe přesvědčit, že tu gumu přece zvládneme vyměnit samy. Představa luxusního hotelu Imperial se vzdalovala. A veškerá emancipace 3 holek na cestách taky. Nakonec jsme usoudily, že kdo čím zachází, tím taky schází a poprosily dělníky z rozvrtaný silnice, jestli by nám gumu nevyměnili. Smáli se a s poznámkou o holkách za volantem nám jeden z nich gumu vyměnil. My jsme seděli na patníku a dělaly, že se teorie možná jednou promění v praxi a při příštím píchnutí už to zvládnem samy. No nevim. Já dokážu i za střízliva zakopnout o vlastní nohu a blbě sestavit i tu nejzákladnější polici z Ikey. Na druhou stranu za sebou mám kurz přežití v přírodě a vím, že díky youtube tutoriálům umím otevřít konzervu sebedivnějším otvírákem. Pánovi jsme poděkovaly a Daniela mu svůdně do náprsenky jako projev díků strčila i přes jeho námitky 2 stravenky, aby si na nás při obědě vzpomněl. Myslím, že tohle by se v romantický komedii dost vyjímalo.

Když nás někdo pozve, abychom představily nás a naší knížku na technoparty, pak je vhodný nás ubytovat v nejlepším hotelu ve městě. Celý týden jsme trávily chvíle mezi pracovníma mailama virtuální prohlídkou pokojů v libereckým Imperialu, hotelu Pytloun Group. Vyfasovaly jsme rodinný pokoj s vířivou vanou. Ale nebylo to zadarmo. Na recepci jsme nejdřív musely překonat ubytovací rituál dvaceti německých motorkářů ve středním věku, včetně chytrý horákyně, která si udělala výlet bez občanky i pasu a divila se, že jí bez dokladu neubytujou. No dobrý den. Radši jsme si rychle v jídelně objednaly deci prosecca a celý výjev pobaveně pozorovaly. Mladíci z recepce, dbající na veškerý procedurální standarty a dodržující pečlivě všechny pravidla se nám docela líbili a když jsme přišly na řadu už jsme jen málem spadly pod stůl, když omluvně opáčili "no tak, jsme přece Češi, žejo". My jsme zavtipkovaly něco o odsunutých motorkářích a dekretech, protože jsme doufaly, že humor nás automaticky odsune do našeho pokoje v pátým patře s vířivkou.

Asi hodinu nám vydrželo zkoušení postele, čtení hotelový bible, zatahování a roztahování záclon ovladačem, televize (!!) a podsvětlení postelí a dalších interiérových prvků na další a další dálkový ovládání. Měnilo to barvy, chápete? Být sudetskými Beyoncé prostě není vůbec špatný, zvlášť když zjistíte, že sprcha má i funkci "tropická mlha" a vedlejší pokoj se jmenuje "50 shades of gray" a další designoval Bořek Šípek. Pokoj Polygon nás nechal chladnými, přece jen, techna jsme si měly užít až až. Dilema mezi tím, jestli si nechat přinést snídani do postele nebo ne nakonec rozsekla Hannah, která na jedné z kartiček zjistila, že v hotelovým baru mají sekt pro dámy zdarma. V Sudetech se prostě tradičních hodnot nehodlají vzdát. A tyhle tekutý hodnoty my máme rády. Spíš míň jsme ocenily výhled na protější paneláky rámovaný z jedný strany billboardem Františka Ringo Čecha a z druhý Tomia Okamury. Naštěstí byl na horizontu Ještěd. Uff.

Z Liberce jsme ten den stihly: místní nákupáč s galanterií, místní nail salon (ceny jako v Praze, manikérky spíš nešikovný), pivo v Atelieru (předtucha devadesátek, která se později vyplnila na večírku). Asi nás někdo bude muset pozvat ještě jednou.

Hotelový bar jsme si ujít nenechaly. Hannah tam nakráčela jistým krokem ženy, která už zažila nejeden raut:

"Četla jsme na pokoji v letáčku, že máte sekt pro dámy zdarma, tak třikrát, prosím." objednala rovnou a na bar položila obrovskou maketu naší knížky. Já na barovou židličku rozložila igelitku s "Dámou s hermelínem" a vedle makety položila naší krásnou zlatou labuť a dvě Harlekýnky.

"Tohle jsme totiž napsaly a jdeme to prezentovat." Dodala jsem já.

"A kam? Na pokoj?"

Dojem luxusních prostitutek nebo úplně bláznivých holek umíme výborně. Nakonec jsme podaly barmanovi naší knížku, začetl se do anotace a při čtení se pohodlně opřel o kávovar. Zafungovalo to. Nalil nám po okraj a řekl, že sice zavírají ve 2, ale pro dámy z Vývařovny by klidně udělal výjimku. Do 4. Damn! Ty Sudety, to je asi ráj!

Ačkoli nás barman poslal do Výzkumného ústavu, nenechaly jsme se ošálit a zázračně hned napoprvé trefily tzv.klub Výzkumák. Kulturní prostor v bývalým výzkumným ústavu textilním s u-rampou a revampem starých arkádových her, kterým jsme sice vůbec nerozuměly, ale nakrmily ho  desetikorunou a vypadalo to, že u nich budeme trávit celou noc. Danielu to hodně chytlo, až jsme se bála, že aftomaty nás budou stát všechen cash vyšetřenej na Hannah exkluzivní drink večera RIP OD JEŠTĚD.

foto: Ondřej Konrád

Jizerskému tichu se nakonec povedlo zorganizovat solidní technovečírek, který jsme  měly tu čest otevřít. Ještě teď moc nedokážeme pochopit jak se to stalo, ale náš stand-up dokázal zaujmout i partu ne úplně střízlivých místňáků, kteří se vypravili na techno a rozhodně se nebáli ho hlasitě dožadovat. Hannah si užívala fakt, že jsme se staly ofiko předskokankami český technolegendy Loktibrady, aka českýho Svena Vatha. A já s Danielou jsme si užívaly neopakovatelnou atmosféru, která připomínala 90 ještěří technopárty mixnutý s poctivou diskotékou. Hashtagem večera se stalo Daniely #bailando (nikdy jinde jsme neviděly tolik párů, které by na techno tančily tělo na tělo bizarní variace na Hříšňák včetně kluka v košili, který vypadal jako sudetská verze Tomáše Kluse) a Hannah #alfakrtek, což je ještěří pravověrná variace na módní kapsáče a trička s nápisem techno. Čím větší kapsáče máš, tolikrát jsi člověkem. Nebo tak nějak. Demna Gvasalia z Vetements by na týhle akci plakal radostí. A my nakonec taky. Ještěři a ještěrky, starší i docela mladí, všichni jsme se nakonec bavili pod taktovkou techna. Vyslechly jsme fragmenty několika rozhovorů, který by vydaly na knihu (nevěry, dluhy, blbej sex, zlomená ruka...) a roztechnařeně jsme se pak vrátily do našeho ráje luxusu, podnikly nájezd na minibar a usnuly u Výměny manželek. Úplná hotelová poezie. A to všechno bez mekáče, můžeme na sebe být vyloženě pyšný.

Režisérka uvádí svoje video <3

#bizár 

Daniela:

V neděli v poledne jsme navštívily Kavárnu bez konceptu, kde nastal zásadní spor v momentu, kdy se Jana rozhodla objednat lívance. Zasněně zavzpomínala na lívance v pražské kavárně Moment, kde ráda pravidelně brunchuje. "Pardon, na co že tam chodíš? Na lívance? Ty asi myslíš placky, Jano, lívance tam jako vegani těžko připraví." opáčila Hannah. A Vývařovna schizma bylo na světě. Jana žije ve lži, já jsem v táboru lívancových pravd. Jinak kavárna fajn, opravdové lívance super, káva také, až na moje zmatkování s parkováním a nervózní troubení ještě asi nenasnídaného Liberečana za námi to bylo příjemné kocovinové ráno. Po dvojím přeparkování jsem poslala holky napřed, protože moje 20 let staré Audi svítilo všema kontrolkama a já musela zavolat svému klukovi, abych se zeptala, jestli se tímhle vozem kdy vrátíme do Prahy. Potřebovala jsem spíš uklidnit, protože po výměně kola jsem byla z auta ještě trochu nervní a věděla jsem, že přes telefon mi stejně moc nepomůže...Za 15 min jsem naštvaně vrazila do kavárny se slovy "ježíš ten mě tak nasral" a měla rozhodně pozornost všech přítomných. Můj kluk totiž telefonát završil větou "No tu rezervu jsi měla jet nafouknout na benzínku už včera". PROSIM?! VČERA UŽ NENÍ, UŽ JE DNESKA, BYLA TA POZNÁMKA ZAPOTŘEBÍ?! TOHLE SI NECH PROSÍM AŽ BUDEŠ DĚLAT DOKTORÁT Z ALTERNATIVNÍ HISTORIE!!!!!!!!!!!)

Život v pravdě! Lívance <3

Jana:

Liberec byl super. Je to místo, kde je čas relativní. Kde můžete sedět nad lívancema a přemýšlet nad zádasníma otázkama, jako jestli bychom chodily do solárka, kdyby se právě teď psal rok 95. A já myslím, že jo. Chodily bychom do solárka ironicky. Ironický opálení a opojný šmak devadesátek nám vydržel až do Prahy. Googlily jsme si vily slavných českých celebrit a představovaly si jaký to asi je, být soused Haliny nebo Zbyňka Merunky.

Alternativní dějiny módy: ironický nehty a ironický opálení

P.S. Klidně nás zvěte víc. Už dosahujeme úrovně zábavy silvestrovskýho kufru s Pavlem Zedníčkem. A navíc bychom jako opravdový Black Milk mileniálů rády, aby nám taky něco vkusnýho spíchnul Pepa Klír. Samozřejmě, že ironicky. Nebo post-ironicky? Být Destiny's Child je prostě lepší, než být Julia Child. Včetně ironickýho opálení.

Děkujeme za pozvání Jizerskému Tichu a Bistru Široká, které naši knížko zařadilo krátkodobě do svého chladícího pultu <3 

Fotokredity: Daniela, Jizerské Ticho a Grand Hotel Imperial, člen Pytloun group <3