Měla bych chodit na rande, ale místo toho většinou ležím ve
vaně, pojídám sýrový koule a čtu. A přemýšlím nad tím, že moje naděje na to, že
to brzo bude lepší, měsíc co měsíc odtéká odpadem…
Je to přesně týden, co jsem přečetla Možnosti milostného
románu od Jana Němce. Je to přesně týden, co mě ta knížka dojímá a sere zároveň.
A nejsem si tak úplně jistá, jestli je to vážně jen ta kniha nebo její autor.
Těžko to odlišit, což byl pravděpodobně záměr, s přidanou hodnotou umělecké
licence slovutného mladého literáta. Tak se o něm referuje. Ironický, že já už
jsem se pasovala do kategorie „stará“, evidentně literáti do tohohle šuplíčku
přejdou až zešediví, obličej jim zmoudří vráskami do kterých se vepsal jejich
vnitřní a vnější život, kdežto ženy stárnou s každým měsícem rychleji a
rychleji. Kadencí neoplodněných vajíček odtékajících co měsíc nazmar odpadem.
