P(ostgastrální) F(uk) 2020

Když nás Respekt oslovil s anketní otázkou, jaké máme předsevzetí na rok 2020, pochopitelně jsem neváhala. Maminka bude mít radost, ukáže to možná i strýcovi, možná se podívá i učitelka dějepisu z gymplu. Marné radosti mého života, dotáhla jsem to až do anketní rubriky prestižního časopisu. Wow. Aniž bych to ale chtěla shazovat (ráda zodpovím jakoukoli otázky komukoli, opravdu!) musela jsem se sama sobě trochu vysmát a současně se ušklíbnout nad svojí odpovědí. Napsala jsem ji spontánně za deset vteřin a věřím, že to bylo podobně i u Jany. Emoce jsou u nás při psaní důležité. Obě se psaním živíme a když už nás za to nikdo neplatí, musíme to psaní zadarmo tzv. cítit. Asi jako když máte silný PMS a lehké křeče v břiše naznačují, že se ženský úděl letos už podvanácté připomene s tím, že život bolí. Bolí ho vytvořit, bolí ho v sobě zadusit, bolí ho udržovat na světě i ho bolí nechat být. Takže to tak teď berte – dostala jsem psací krámy.

foto:Johana Pošová, já jsem ta vlevo 

ROK 2019 PODLE VÝVAŘOVNY

Jakoby s příchodem dvacátých let a s blížícím se koncem roku měli všichni plný ruce práce s rekapitulováním. Já osobně spíš kapituluju, většinou před překlepy a špatnou interpunkcí. Ale ani to mi nezabrání udělat výcuc ze všeho, co jsme pro vás během roku 2019 napsaly. A jestli čekáte nějaký předsevzetí, tak ode mne se ho nedočkáte. Já si přeju jen ležet ve vaně, číst si a dívat se na další řadu Drag Race. Vy si můžete vzít třeba mobil a pročíst všechno, co jste nestihli. Od toho tu tohle období, kdy nevíme, jestli je den nebo noc, středa nebo sobota, přece je!

LEDEN

V lednu jsem konečně vyrazila do jídleny, která mě lákala už dlouho. Jen pár kroků od Vltavský a Letná to není, milý pane!